Přeskočit na hlavní obsah
Přeskočit hlavičku

Základy práva duševního vlastnictví

Základy práva duševního vlastnictví
Co je duševní vlastnictví a jak jej lze chránit?

Co je to duševní vlastnictví a jaké má vlastnosti?

Duševní vlastnictví je velmi obsáhlý pojem, jehož výklad není jednotný a jasný. Pokud se pokusíme o jeho definici, můžeme říci, že se jedná o zvláštní druh majetku, který ve většině případů vznikl duševní činností. Tvůrcem duševního vlastnictví je vždy člověk (fyzická osoba), případně skupina lidí – autoři nebo původci. Základními vlastnosti výtvorů, které jsou nebo mohou být chráněny právními předpisy na ochranu duševního vlastnictví, je jejich nezuživatelnost a tzv. potenciální ubikvita. Nezuživatelnost znamená, že výtvor nelze spotřebovat užíváním, jako je tomu např. u jídla nebo jiných věcí, které se užíváním spotřebují. Potenciální ubikvita popisuje stav tzv. všudypřítomnosti statku, tím, že je toto vlastnictví duševní, samo o sobě nevázané na hmotnou podstatu. Teoreticky tak nemůžeme jiné osoby vyloučit z užívání. Jedná se v podstatě o lidské myšlenky, které mají nějakou ocenitelnou hodnotu. Tvoří soudržný celek. Když je potom vyjádříme navenek (např. zazpíváme píseň, kterou jsme složili), jen těžko je z myslí lidí okolo nás smažeme. 

Kategorizace práv z duševního vlastnictví 

Právo duševního vlastnictví se v našem právním řádu dělí na dvě hlavní kategorie a dvě podkategorie. První jsou práva autorská, na ně navazují práva související s autorským právem, např. práva výkonného umělce k jeho výkonu nebo právo vysílatele k jeho vysílání apod. Další jsou průmyslová práva, na které navazují práva s průmyslovými právy související, např. normy o nekalé soutěži. Průmyslová práva se dále dělí na práva k technickým řešením (patenty, užitné nebo průmyslové vzory a další) a práva na označení (ochranné známky, označení původu a další). 

Principy práva duševního vlastnictví 

Všechna práva duševního vlastnictví mají společných několik principů, které buď využívají nebo naopak. Prvním principem je teritorialita, která se objevuje u všech typů práv duševního vlastnictví a znamená, že práva z duševního vlastnictví se váží pouze na území určitého státu a právní ochrana na území tohoto státu se řídí jeho právním řádem. Souvisí to s potenciální ubikvitou – statek je nehmotný, všudypřítomný, jeho ochrana se ale váže jen na území a k právnímu řádu státu, kde je mu ochrana poskytována. Celkem jednoduchá situace je v tomto u práv průmyslových, kde je třeba ke vzniku ochrany formální úkon – registrace vynálezu nebo práva na označení. Tudíž jsem chráněn ve státě, kde takovou registraci provedu a jsem chráněn do té míry, do jaké právní řád tohoto stát ochranu přisuzuje. Složitější situace je u práv autorských, protože ty vznikají automaticky, bez registrace, vyjádřením díla v objektivně vnímatelné podobě (uveřejněním písemně, hudebně, uveřejněním obrazu apod.). Zde budu chráněn určitě ve státě, kde dílo vzniklo, zase do té míry, jakou právním řád tohoto státu ochranu přisuzuje, ovšem např. v zahraničí už je to otázkou vzájemných dohod mezi státy, zda chrání i díla zahraničních autorů. Dalšími principy podle výše uvedeného jsou právě princip formality, tedy zda potřebuji k působnosti ochrany formální úkon (registraci) a princip poplatkový, tedy zda za ochranu zaplatím (u všech práv, kde je třeba registrace, se platí poplatek). Dále je to princip časové omezenosti, všechna práva duševního vlastnictví chrání pouze po určitý čas – u autorského práva je to po dobu života autora a 70 let po jeho smrti. U práv průmyslových se doba liší u jednotlivých typů podle působnosti registrace (u patentů je to např. 20 let od podání patentové přihlášky). Nakonec princip vyčerpání práv, který se vztahuje zejména k právům průmyslovým. Znamená, že pokud již byly výrobky vyrobené podle patentu nebo např. s ochrannou známkou, uvedeny na trh se souhlasem majitele průmyslového práva, tento majitel již nemůže zakázat používání těchto průmyslových práv – nemůže zejména zakázat dovoz, nabídku nebo prodej těchto výrobků – jeho práva jsou tímto vyčerpána, už je užil. 

Autorské právo podrobněji 

Autorské právo se řídí principem neformálnosti (ochrana autorského díla vzniká neformálně okamžikem vyjádření díla v objektivně vnímatelné podobě, není potřeba žádná registrace), principem časové omezenosti (osobnostní autorská práva zanikají smrtí autora, majetková aut. práva trvají po dobu jeho života plus 70 let po smrti) a principem teritoriality (autorskoprávní vztahy vznikající na území určitého státu se v zásadě řídí právem tohoto státu). 

Předmětem práva autorského je dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké. Pro autorské dílo je typická jeho individuální povaha, je to výsledek jedinečného výkonu osobnosti autora. Autorské dílo je nezávislé na jeho hmotném substrátu, na kterém je dílo vyjádřeno, ale chráněn je až objektivně vnímatelný výsledek činnosti autora (nikoli cesta, jakou ho vytvořil). Za dílo se považuje též počítačový program, fotografie a výtvor vyjádřený postupem podobným fotografii, které jsou původní v tom smyslu, že jsou autorovým vlastním duševním výtvorem – zde není nutná jedinečnost, stačí, že dílo autor sám vymyslel. Dílem podle autorského zákona není zejména námět díla sám o sobě, denní zpráva nebo jiný údaj sám o sobě, myšlenka, postup, princip, metoda, objev, vědecká teorie, matematický a obdobný vzorec, statistický graf a podobný předmět sám o sobě. 

Práva autora k jeho dílu se dělí na práva osobnostní a práva majetková. Práva osobnostní jsou úzce spojena s osobou autora. Je to právo autora rozhodnout o zveřejnění díla, právo osobovat si autorství (dávat najevo, že autor jsem já a ne někdo jiný) a právo na nedotknutelnost díla (tj. právo nezasahovat do díla tak, jak bylo zveřejněno). Práva majetková se váží k majetkovému (peněžnímu) prospěchu z díla vč. práva dílo užít. Veškerá práva (osobnostní i majetková) jsou nepřevoditelná a autor se jich nemůže platně vzdát, lze pouze udělit licenci k užívání díla a s tím spojit majetkový prospěch z licence (ten kdo licenci má, může vybírat peníze za prodej díla, nebo jeho kopií, dál). Tato licence může být výhradní (autor udělí licenci jen jedné osobě, fyzické nebo právnické) nebo nevýhradní (autor může udělat licenci více osobám), a potom úplatná (autor dostane za licenci odměnu) nebo bezúplatná (autor za udělení licence nedostane žádnou odměnu). Zákon dále stanovuje několik bezúplatných zákonných licencí (např. citace, úřední a zpravodajská licence, knihovní licence apod.) a také stanovuje případy volného užití autorského díla (např. pro osobní potřebu fyzické osoby bez účelu dosažení hospodářského prospěchu – i to má však své výjimky! apod.). 

Průmyslová práva podrobněji 

Průmyslová práva se řídí principy formálnosti a s tím spojeným principem poplatkovým, principem vyčerpání práv, principem teritoriality a principem časové omezenosti. Mezi průmyslová práva patří práva na označení – ochranná známka, označení původu a práva k technickým řešením – vynález a jeho patent, užitný vzor, průmyslový vzor, ochrana topografií polovodičových výrobků apod. Nejznámější z této kategorie práv je patent, který je zároveň nejsložitější získat. Předmětem ochrany prostřednictvím patentů jsou vynálezy; aby se jednalo o vynález, musí být kumulativně splněny následující podmínky. Musí se jednat o řešení z oblasti techniky, které je nové (vynález je nový, není-li součástí stavu techniky – což je vše, co bylo přede dnem podání patentové přihlášky, zveřejněno). Dále je výsledkem vynálezecké činnosti (vynález je výsledkem vynálezecké činnosti, jestliže pro odborníka nevyplývá zřejmým způsobem ze stavu techniky) a je průmyslově využitelné (nejedná se pouze o nevyužitelné teoretizování). 

Obchodní tajemství 

Posledním právem, které můžeme řadit do rodiny práv duševního vlastnictví je obchodní tajemství, které tvoří konkurenčně významné, určitelné, ocenitelné  
a v příslušných obchodních kruzích běžně nedostupné skutečnosti, které souvisejí se závodem a jejichž vlastník zajišťuje ve svém zájmu odpovídajícím způsobem jejich utajení. Vzniká samo od sebe, splňuje-li popsané znaky; nezapisuje se. Zaniká zpřístupněním (zákonným i nezákonným) jiným osobám nebo ukončením utajování jeho vlastníkem a potažmo i zánikem závodu.

Autor:  Mgr. Markéta Rolincová

Vloženo: 26. 3. 2021
Kategorie:  Aktuality
Útvar: 9730 - Podnikání a kariéra
zpět na seznam