VŠB-TUO VŠB – Technická univerzita Ostrava CPI Centrum podpory inovací

Martin Duda: „Chci zmenšit vzdálenost mezi Ostravou a Prahou“

Vloženo: 7. 2. 2018
Kategorie:  Aktuality
Útvar: 9701 - Ředitelství CPI
Martin Duda: „Chci zmenšit vzdálenost mezi Ostravou a Prahou“
Začátek února je u nás ve znamení změn. Po 6 letech opouští dosavadní ředitel Martin Duda funkci ředitele Centra podpory inovací. Tu dnes symbolicky předal Kateřině Honajzrové, která se stala novou ředitelkou. Zajímá vás, jaké má dosavadní ředitel další plány a v jaké kondici předává CPI dál? Přečtěte si v rozhovoru.

Martin Duda je na pozici ředitele univerzitního Centra podpory inovací (CPI) od jeho počátku v roce 2012. Zeptali jsme se jej na aktuální kondici Centra podpory inovací, výhled tohoto pracoviště do budoucna i to, jaké změny jej osobně čekají.

Vzhledem k tomu, že jsi ke konci ledna odešel  z pozice ředitele Centra podpory inovací, tak se hned na úvod zeptám: „V jaké kondici předáváš CPI?“ 

Samozřejmě Centrum podpory inovací předávám v silné kondici, jinak to ani nemůžu říct (smích). Když si vzpomenu, jak jsme před více než 8 lety začínali jako Centrum operačních programů, kde nás bylo šest lidí, většina čerství absolventi, tak ten další vývoj byl velmi dynamický. Samozřejmě nárůstem počtu zaměstnanců nelze měřit kondici – někteří nás proto nepěkně označují „bumbrlíčkem“.  Kromě výsledků, na které se mě určitě ještě zeptáš, je pro mě dobrý signál kondice také třeba to, že lidé, kteří u nás začínali svoji kariéru, strávili na centru několik zajímavých let, jsou nyní úspěšní, resp. je po nich poptávka na jiných útvarech či v jiných organizacích. To mi dělá velkou radost.

Při vzniku Centra podpory inovací byla zřejmá ambice vyzkoušet propojení různých agend. Propojení agendy transferu technologií, projektové podpory, start-ups a zároveň se začaly rozvíjet i popularizační aktivity. Objevovaly se – a stále existují –  otázky, zda mají být tyto agendy propojeny. Podle mě to jednoznačně smysl dává a to ze dvou důvodů: 1.  podpora start-ups i komercializace bude ještě dlouho propojena s dotačními tituly a tedy i s projektovou podporou; 2. v rámci jednoho pracoviště lze přece jen lépe optimalizovat procesy i zdroje, včetně těch lidských, což vede nejenom k úspoře, ale hlavně k posilování know-how díky vzájemnému předávaní si užitečných informací.

Co máš pocit, že se za tu dobu opravdu povedlo? Na co jsi pyšný?

Myslím, že nikdo nezpochybní, že to byli lidé z našeho centra spolu s dalšími kolegy zejména z Fakulty elektrotechniky a informatiky VŠB-TUO, kterým se povedlo připravit a rozjet projekt superpočítačového centra IT4Innovations. Nebylo to pouze o sepsání projektové žádosti, ale byl za tím i nemalý kus networkingu (mj. vstup do evropské superpočítačové sítě PRACE) a legitimního lobbingu. Byla to inspirativní doba, kdy jsme mohli mít tým tvořený lidmi z různých oblastí a ti spolu museli umět komunikovat. Měli jsme v týmu IT odborníky, akademické pracovníky, projektanty, administrátory atd. V té době se předpokládalo, že jako Ostrava nemáme šanci uspět. A dnes se podívejme, jaký posun se za ta léta, počínaje někdy od 2009 do současné doby, udál. Prostě jedna velká týmová práce na jednom velkém projektu, který se asi jen tak opakovat nebude.

Druhou velkou, a podle mě stále viditelnější věcí, která se povedla, je akcelerátor GREEN LIGHT – program na podporu startupů. Cením si toho, že jsme byli schopni udržet konzistentní rozvoj tohoto programu, aniž bychom nějak výrazně měnili zaměření nebo klíčový cíl. Za 5 let se povedlo pomoci dostat na svět řadu zajímavých  startupových projektů, z nichž některé získaly zajímavé soukromé investice. Jedním z důkazů, že tato naše činnost není pouze malováním fasády, za kterou nic není, je skutečnost, že jsme byli přijati do evropské sítě EBN (European Business Network).

Zároveň si myslím, že v okruhu do 200 km, nenajdete u nás pracoviště veřejné výzkumné organizace, které  by mělo takové know-how v právních, procesních a ekonomických aspektech procesu komercializace výsledků výzkumu (včetně podmínek pro zakládání spin-off firem), jaké je koncentrováno v našem centru.

No a samozřejmě nemůžu opomenout popularizaci, byť ta již od počátku roku 2018 není součástí Centra podpory inovací. I v tak malém týmu se jim daří systematicky rozvíjet aktivity, jako je Třída vynálezců (Kids and Science) a v Praze nás často dávají za dobrý příklad.

Jsem přesvědčen, že v mém jmenování do předsednictva Technologické agentury ČR vládou ČR se právě výrazně odráží ocenění výsledků, který jsme byli schopni v centru ve spolupráci s dalšími útvary univerzity dosáhnout.

A kde máš pocit, že máme mezery? Co by se dalo vylepšit?    

Tím, že jsme servisní pracoviště univerzity, tak obzvláště v případě projektové podpory je to vždy o aktivním přístupu obou stran, tzn. záleží na tom, kdo konkrétně se spolupodílí na výsledku. Na jednu stranu se nám například daří zapojovat se do programu Horizont 2020, na druhou stranu to není v takové míře, v jaké bychom si představovali.

Teď se můžeme bavit, jestli příčina tkví více v tom, jestli jako centrum málo informujeme, nabízíme málo příležitostí, jsme málo aktivní při iniciaci vzniku konsorcií apod. Anebo příčina tkví spíše na straně některých akademických pracovníků, kteří sice hovoří o potřebě mezinárodní spolupráce, ale ve skutečnosti jsou ji schopni rozvíjet maximálně směrem na východ od Ostravy, nic vůči Slovensku. Věřím ale, že tam kde je vůle, najde se i cesta.

Mezery bychom také mohli najít v oblasti transferu technologií, příjmy z licencí nejsou takové, jaké bych si dokázal představit. Bohužel důvodem tohoto stavu je kombinace řady faktorů (legislativa, obava z této cesty zpeněžení výsledku atd.) a trápí to všechny univerzity v ČR. Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že klíčovým předpokladem do budoucna je trpělivost a vytrvalost.

Odcházíš z funkce ředitele CPI, jaké máš plány?

Pro mě je důležité to, že až tak úplně neodcházím, opouštím pouze pozici ředitele a snižuji si úvazek. Důvodem je především skutečnost, že nejsem schopen se plně věnovat této funkci a zároveň pozici člena předsednictva Technologické agentury ČR. Navíc vnímám, že potřebuji nové vstupy pro budoucí plány a zájmy a v tomto chci využít příležitost je získávat z Prahy. Pokládám za nešťastné, že se nezřídka v různých rovinách „patritosky“ vymezujeme vůči „tam těm v Praze“. Jsem smířen s tím, že budu mít pojízdnou kancelář mezi Prahou a Ostravou, získávané know-how však nic neváží a dá se dobře převážet tam i zpět.

Co bys popřál nové paní ředitelce, kolegyni Kateřině Honajzrové?

Katce přeji především, aby měla radost z toho, co dělá. To znamená, ať má kolem sebe lidi, kteří jsou obdobně aktivně a pozitivně naladěni. Myslím si, že řada kolegů je na CPI z důvodů dobré atmosféry a kolektivu, takže věřím, že se podaří toto udržet a klidně i zlepšovat.

 

Rozhovor vedla: Kamila Smutná
Fotografie: Archiv Centra podpory inovací VŠB-TUO

 

zpět na seznam